Naši kandidáti

Jmenuji se Robert Vaček, je mi 30 let, jsem dětský lékař a Břeclav je město, ve kterém jsem vyrostl a ve kterém jsem se rozhodl žít i pracovat.

Chodil jsem zde na gymnázium a po maturitě jsem se vydal studovat na Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Už během studia mě nejvíce přitahovala pediatrie, které jsem se věnoval i v rámci rozšířené výuky.

Moje první skutečná zkušenost s břeclavskou nemocnicí ale přišla ještě před promocí. Během covidové pandemie jsem v rámci pracovní povinnosti nastoupil jako ošetřovatel na anesteziologicko-resuscitační oddělení. Bylo to období, které mě profesně i lidsky výrazně formovalo. Medicínu jsem najednou nepoznával z učebnic, ale v její každodenní realitě. Setkával jsem se se vším dobrým i špatným, co práce ve zdravotnictví přináší.

Po dokončení studia v roce 2022 jsem se rozhodl vrátit domů a nastoupit jako lékař na dětské oddělení Nemocnice Břeclav, kde pracuji dodnes. V loňském roce jsem úspěšně složil první zkoušku v oboru pediatrie. Do budoucna bych rád v oboru pokračoval a specializoval se na dětskou kardiologii.

Práce dětského lékaře mě ovlivnila možná víc, než jsem původně čekal. Každý den potkávám děti, rodiče i prarodiče z Břeclavi a okolí. Poslouchám jejich starosti a příběhy. Musím se rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. A právě odpovědnost a schopnost naslouchat mi v dnešní politice často chybí. I proto jsem se rozhodl kandidovat na starostu Břeclavi.

Netvrdím, že mám odpověď na každý problém našeho města. Mám však energii, chuť pracovat a především potřebu chodit mezi lidi a ptát se jich, jak se jim v Břeclavi skutečně žije. I proto jsme naši kampaň postavili na osobních setkáních a rozhovorech s Břeclavany. Jejich zkušenosti a podněty chceme promítnout do toho, co budeme pro město prosazovat.

Břeclav podle mě nepotřebuje revoluci. Potřebuje město, které bude dobře fungovat v každodenních věcech a současně bude mít odvahu přemýšlet o tom, jak se tady bude žít za deset nebo dvacet let. Aby zde mladí lidé chtěli zůstávat a vracet se, aby rodiny měly dobré podmínky pro život a starší generace věděly, že se na své město mohou spolehnout.

A čemu se věnuji ve volném čase? Aktuálně ho nejvíce trávím s naším novým štěňátkem jezevčíka. Také hraju tenis a rád jezdím po Břeclavi a jejím okolí na kole. Nejvíc si ale cením času s lidmi, kteří jsou mi blízcí.

Břeclav pro mě není projekt na jedno volební období. Je to můj domov. Vyrostl jsem tady, vrátil jsem se sem jako lékař a rád bych teď část své energie věnoval i tomu, kam se naše město bude ubírat dál.

Většinu svého profesního života se věnuji řízení firem, investic a ekonomiky. Dnes působím jako náměstek pro investice v hodonínské nemocnici, kde připravujeme a realizujeme velké projekty, které zlepší zdravotní péči na mnoho dalších let.

Do letošních voleb kandiduji společně s týmem místního sdružení ODS jako nestraník. Spojili jsme zkušenosti s energií mladších kolegů a shodli jsme se na jedné důležité věci – nejdříve chceme naslouchat lidem a teprve potom rozhodovat. Není to o velkých politických tématech. Je to o věcech, které lidé řeší každý den, a právě jim chceme dát přednost.

Mnozí z vás mě znají jako zastupitele, kterým jsem už třetí volební období. Vždy jsem zastával názor, že komunální politika nemá být o ideologiích ani o prázdných heslech. Má být především službou lidem a odpovědností za to, jak bude naše město vypadat za pět, deset nebo dvacet let.

Stejně přistupuji i ke své práci mimo politiku. Jako předseda spolku Olympia Stará Břeclav se společně s dalšími dobrovolníky snažíme rozvíjet sportovní areál na Pastvisku. Mám radost z každé věci, která zlepší život lidem kolem nás, ať už jde o sport, veřejný prostor nebo místo pro setkávání.

Jsem přesvědčen, že město potřebuje rozvoj, který bude promyšlený, finančně odpovědný a dlouhodobě udržitelný. Každý projekt musí mít jasný smysl a přinášet užitek občanům.

Jmenuji se David Muzikář a kandiduji za ODS. Pátým rokem učím na základní škole v Břeclavi, kde každý den vidím, jak důležité je vést děti nejen k vědomostem, ale také k samostatnosti, odpovědnosti a schopnosti přemýšlet v souvislostech.

Ve své práci se dlouhodobě zaměřuji na rozvoj kompetencí dětí a baví mě hledat cesty, jak v nich podporovat zvídavost, sebevědomí a chuť učit se. Blízká je mi také četba a práce s českým jazykem. Třetím rokem vedu večerní kurzy českého jazyka pro cizince, které mi dávají další zkušenost s komunikací, vzděláváním a prací s lidmi různých životních příběhů.

Břeclav mám rád. Není pro mě jen místem, kde žiji a pracuji, ale především městem s krásnou okolní krajinou, ke které mám velmi blízko. Záleží mi na tom, jak se v Břeclavi žije dnes i jak bude vypadat za několik let.

Do politiky vstupuji s přesvědčením, že zkušenosti ze školství, vzdělávání a každodenní práce s lidmi mohou být užitečné i při správě města a veřejných věcí. Věřím, že mohu nabídnout schopnost naslouchat, hledat praktická řešení, spolupracovat a dívat se na problémy z různých perspektiv.

Chci své zkušenosti a energii využít pro Břeclav a její obyvatele. Proto jsem se rozhodl kandidovat za ODS.

Jmenuji se Tomáš Baránek. Jsem student, stavař, ekonom a v letošních komunálních volbách také kandidát číslo 4 za břeclavskou ODS, které od tohoto dubna předsedám. Do ODS jsem vstoupil před čtyřmi lety a do voleb jdu proto, že chci prosadit zodpovědný přístup k městským financím, dostupnější bydlení skrze zjednodušení výstavby a návrat života do centra Břeclavi.

Své dětství jsem strávil v Charvátské Nové Vsi a na sídlišti Na Valtické. Navštěvoval jsem základní školu Kapitána Nálepky a v jedenácti letech se vydal na břeclavské gymnázium. Mými předměty byly vždy hlavně matematika a fyzika, ve kterých jsem svou školu jezdil pravidelně reprezentovat na nejrůznější soutěže. Dodnes se proto na všechny problémy technické i společenské snažím dívat co nejvíce systematicky.

O politiku se zajímám od svých šestnácti let. V té době propukla koronavirová pandemie a já sledoval, jak těžké může být najít kompromis mezi svobodou a odpovědností jednotlivce a bezpečím ostatních. V tomto duchu na politiku nahlížím doteď a právě proto jsem členem ODS jakožto jediné nezpochybnitelně pravicové strany v Česku, která je schopna chránit ekonomické i osobní svobody lidí.

Svou první větší politickou zkušenost jsem získal při tvorbě petice požadující změnu vyhlášky o povinných psích náhubcích. Město tehdy nařizovalo nejen vodítko, ale i náhubek každému psovi vyššímu 35 cm, a to i když jste venčili mezi poli. Sešlo se nás tehdy více než tisíc a já jsem rád, že se mi díky vašim podpisům povedlo původní odpor radnice zlomit a špatně napsanou vyhlášku změnit.

Po maturitě jsem si z široké škály technických oborů vybral stavební inženýrství a postupně se profiloval na konstrukce a dopravní stavby. V tomto oboru jsem letos složil státní závěrečné zkoušky a získal titul bakalář. Zároveň třetím rokem souběžně se školou pracuji v projekční kanceláři, kde se věnuji mimo jiné tvorbě 3D modelů staveb (BIM), jež jsou důležitým krokem k digitalizaci ve stavebnictví.

Hned po prvním roce techniky jsem si přibral obor Hospodářská politika na ekonomické fakultě MUNI, kde se mimo jiné věnuji ekonomii dopravy a investicím do veřejné infrastruktury. V červnu jsem zde obhájil závěrečný projekt zabývající se výstavbou dálnic metodou PPP (tzv. dálnice na leasing). Právě tímto způsobem stát plánuje dostavět nejen D35, ale například i dálnici D55 vedoucí k nám do Břeclavi.

Důvodem, proč dnes vstupuji do komunální politiky, je to, že v Břeclavi plánuji po škole zůstat a zakládat zde rodinu. Vnímám však, že to spousta lidí mého věku má jinak. Břeclav považují za město s umírajícím společenským životem, bez pracovních příležitostí pro vysokoškoláky a s ne až tak dostupným bydlením, které by tím její slabiny vůči Brnu či jiným větším městům kompenzovalo.

Náš tým právě proto nese název ODS Břeclav – Pro budoucí generace. Mým osobním cílem je Břeclav, ve které budou chtít mladí lidé zůstávat, respektive se do ní po studiu vracet. Z pozice zastupitele chci proto ve městě podporovat soukromý sektor ve výstavbě jak bytů, tak i komerčních prostor, aby zde mladí lidé našli kvalitní bydlení, dobrou práci i zázemí pro volný čas.

Jmenuji se Eliška Hřebíková, je mi 28 let, jsem máma, podnikatelka a kandiduji proto, že věřím, že Břeclav může nabídnout mnohem více příležitostí, než nabízí dnes.

Břeclav je město, ve kterém jsem vyrostla a které budu vždy považovat za svůj domov. Po maturitě jsem stejně jako mnoho mladých lidí odešla do Brna za studiem a pracovními příležitostmi. Později mě profesní cesta zavedla i do Prahy. Tehdy jsem to brala jako přirozený krok. Dnes ale přemýšlím nad tím, proč tolik mladých lidí z Břeclavi odchází, a proč se jich vrací tak málo.

Díky vlastnímu podnikání jsem měla možnost vrátit se domů. A právě po návratu jsem si naplno uvědomila, co našemu městu chybí. V Břeclavi dlouhodobě postrádám kvalitní pracovní příležitosti pro vysokoškolsky vzdělané mladé lidi. Chybí zde moderní kancelářské a komerční prostory, které jsou předpokladem pro příchod nových firem a investorů. Pokud chceme, aby naši absolventi nemuseli po škole automaticky odcházet do Brna nebo Prahy, musíme vytvořit prostředí, ve kterém budou chtít firmy investovat, růst a dlouhodobě působit.

Právě proto jsem se rozhodla kandidovat.

Vystudovala jsem ekonomii a získala titul Ing. Studium mi dalo pevné analytické základy a naučilo mě přemýšlet v souvislostech, hledat efektivní řešení a nebát se klást otázky, dokud nenajdu správnou odpověď. Tyto principy dnes využívám nejen při podnikání, ale i při pohledu na fungování měst.

Za nejzásadnější profesní zkušenost své kariéry považuji působení ve společnosti Cushman & Wakefield, jedné z nejvýznamnějších světových poradenských společností v oblasti komerčních nemovitostí.

V týmu Landlord Representation jsem zastupovala developery a vlastníky administrativních budov a měla na starosti portfolio přesahující 50 000 m² kancelářských ploch. Nebyla jsem pouze prostředníkem při pronájmu kanceláří. Byla jsem partnerem developerů při nastavování obchodních strategií jejich projektů a vedla jednání mezi developery a významnými českými i zahraničními společnostmi, které zvažovaly umístění nebo rozšíření svých aktivit v České republice.

Měla jsem možnost poznat, podle jakých kritérií se firmy rozhodují, kde budou investovat, vytvářet nová pracovní místa a dlouhodobě působit. Zároveň jsem zastupovala developery při vyjednávání podmínek a hledání řešení, která byla dlouhodobě výhodná pro všechny zúčastněné strany. Právě tehdy jsem pochopila, že prosperita města nevzniká náhodou. Je výsledkem promyšlené strategie, kvalitní infrastruktury, otevřené spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem a schopnosti vytvářet prostředí, ve kterém firmy chtějí podnikat.

Tato zkušenost zásadně ovlivnila způsob, jakým dnes přemýšlím o ekonomice města, podnikání i jeho budoucnosti. Dodnes z ní čerpám při své práci.

Dnes společně s manželem podnikáme a pomáháme firmám s jejich rozvojem. Každodenně spolupracujeme s podnikateli, developery i investory a dobře rozumíme tomu, co potřebují pro svůj růst i jaké překážky musí překonávat. Díky tomu vím, že pokud chceme do Břeclavi přivést kvalitní zaměstnavatele, nestačí čekat, až přijdou sami. Město musí být jejich partnerem.

Vedle ekonomiky je pro mě stejně důležitý také společenský život města. Čtyři roky jsem působila v promotion týmu Hitrádia City Brno, kde jsem se podílela mimo jiné na začátcích projektu Hudba na vinicích. Díky této zkušenosti jsem poznala, jak velký význam mají kulturní a společenské akce pro život města, místní podnikatele i cestovní ruch. Jsem přesvědčená, že Břeclav si zaslouží mnohem pestřejší kulturní život a více příležitostí, kde se mohou potkávat rodiny, mladí lidé i senioři.

Jako rodačka z jižní Moravy mám blízko k místním tradicím, vinařství i komunitnímu životu. Věřím, že město netvoří jen budovy nebo silnice. Tvoří ho především lidé, jejich vztahy a pocit, že právě tady chtějí žít.

Dnes jsem především máma. A možná právě proto se na budoucnost Břeclavi dívám jinak než dřív. Přeji si, aby naše děti jednou nemusely odcházet z rodného města jen proto, že zde nenajdou kvalitní práci nebo příležitost k profesnímu růstu. Aby měly možnost studovat, cestovat, získávat zkušenosti, ale také se vrátit domů. Do města, které bude prosperující, bezpečné a plné života.

Do komunální politiky nevstupuji proto, že bych chtěla dělat jen politiku. Kandiduji proto, že věřím, že zkušenosti získané mimo Břeclav mají skutečný smysl jen tehdy, pokud je dokážeme vrátit zpět domů. Celou profesní kariéru jsem pomáhala rozvíjet projekty jiných měst. Teď bych své zkušenosti ráda využila tam, kde jsem doma, v Břeclavi.

Jmenuji se Marie Zimová a v Břeclavi žiji od konce roku 1988. Vyrůstala jsem v Brně, kde jsem po absolvování gymnázia vystudovala lékařskou fakultu UJEP (nyní Masarykova univerzita). Po úspěšném složení atestace (obor všeobecné lékařství pro dospělé) jsem krátce pracovala jako obvodní lékařka v Brně na poliklinice Lesná. V listopadu 1988 jsme se s manželem a dcerou přestěhovali do Břeclavi, kde byl zájem o nové kvalifikované lékaře.

Pracovala jsem jako praktická lékařka v Gumotexu a ve Fosfě, posledních spoustu let na pěší zóně na Sadech 28. října. Účastnila jsem se mnoha odborných seminářů v oboru, abych svým pacientům mohla poskytovat co nejkvalitnější péči a využívat nejnovější poznatky v oboru. Své povolání jsem vždy vykonávala s maximální odpovědností a respektem k lidem.

Ke konci roku 2022 jsem předala ordinaci kolegyni. Moji pacienti pro mě nebyli jen rodná čísla, ale především lidé se svými starostmi, potřebami a životními příběhy. Po ukončení aktivní praxe jsem získala více prostoru věnovat se dalším aktivitám, včetně zájmu o rozvoj našeho města. Proto jsem se rozhodla podpořit ODS, kterou v současné době reprezentuje řada schopných a aktivních mladých lidí, ochotných věnovat svůj čas a energii prosperitě a budoucnosti Břeclavi. K tomu bych jim ráda přispěla svými životními a profesními zkušenostmi.

Ve volném čase ráda čtu, učím se malovat a rekreačně sportuji. S mým mužem, se kterým jsme vychovali dvě skvělé děti, moc rádi cestujeme.